13.

11.

2018

TJ SLOVAN KARLOVY VARY

KALENDÁŘ AKCÍ

DATUM NÁZEV AKCE MÍSTO

Horolezectví

Webové stránky oddílu

 

Červenec 2013

Dolezl jsem na vrch, konečně se postavil na rovnou zem, založil poslední jištění, vytáhl vak s tou trochou věcí, kterou vláčíme po zdi těch 900 metrů Kjeragu cestou Hoka Hey, dobral lano s Radkem, zahulákal „Jistím, pojď“, rozhlédl se kolem očima zaostřenýma na nekonečno a řekl si-  “dobrá, a co dál?“

 

2. červenec 2014

Stojíme na letišti v Ruzyni a tváříme se, že ten batoh dost přes povolených dvacet kilo váží podstatně míň. Určitě vypadáme přesvědčivě, takže hurá do letadla směr Praha-Stockholm- Oslo- Bodo. Norské souostroví Lofoty je hned za Polárním kruhem. Žulové stěny nad mořem. Je to celkem fuška, nacpat všechny ty věci na lezení- dvě lana, dvě sady friendů, vklíněnce, skoby, kladivo, hromadu karabin, spacák, stan, oblečení.. do báglu který má mít dvacet kilo. Matroš potřebuješ, takže? Ubereš jídlo. Čtrnáct dní, to je čtrnáct bramborových kaší. Trochu ovsa k tomu, salám, něco do zdi a diety jsou vyřešeny. 

  V  jedenáct večer se couráme z letiště v norském Bodo na trajekt do Moskenes. Svítí slunce, polární den začal před týdnem a slunce nezmizí za obzor až do půlky července. To nám stačí.

  Půl třetí ráno- šlapeme z Moskenes do Reine. Z Radka jsou z pod batohu vidět jen nohy. Pašerák skříní v akci. Před námi tunel Seljelitunelen. Délka 1070metrů. Okolo nebo do tunelu? „Tunelem“! Tak dobrá.. Haj hou, haj hou…

  Sedíme v lodi a doslova zíráme na stěny v Kjerkfjorden. V dálce vykukuje za sedlem Breiflogtinden. Kvůli cestě Permit to Asgard se sem vláčíme. Informací o cestě málo, ale i z dálky to vypadá lákavě. Pilíř světlé žuly, něco přes 6OO metrů vysoký. A ten název- Asgard, království Odina, Thora, Frey…

Meraflestinden-nevýrazný vrch  uprostřed, Breiflogtinden je dvojvrchol s výrazným pilířem vpravo

 Další den dopoledne vyrážíme do stěny. Podle průvodce je Permit to Asgard za norských 7, patnáct délek. V první trochu bloudíme, se šedesátimetrovým lanem natáhneme délku na osmdesát metrů. Třetí stanoviště jsme nenašli, štandujeme v plotně v jednom z mála nýtů co v cestě jsou. Pod převis, kolem něho z prava a nahoru. Zajistit se to zrovna moc nedá. Na malé polici stojí opřená skalní šupina, přes tři metry vysoká, dole úzká jako stehno, nahoře o trochu silnější než palec. Navíc zlomená a duní. Další jištění je nad ní. Ásgard není pro lidi. Chce to nedupat, netahat a nakonec to jde. Další délky jsou těžké, ale ne tak psychicky. V deset večer jsme na vrchu, koukáme na oceán a hory okolo. Nahoru to šlo, teď ještě trefit zpátky ke stanu..

Jako z letadla

Slovani

 

 

 

Další je na řadě Meraflestinden nad Kirkefjordem. Zhruba pět set metrů vysoká trojúhelníková stěna přímo nad vesnicí. V průvodci je o cestě ještě méně informací než o Permitu. Vlastně jen fotka s hrubou linií a klasifikací Nor 7-  Meraflestinden  z Kirkefjordu   

Ráno do ní nastoupíme, ale po třech délkách slaníme zpátky na zem. Je opravdu vedro, stěna je k jihu, takže do ní pere slunce. Kdo by to byl řekl, že za polárním kruhem je takový vedro.  Všechno jsme vypili a nemáme den. Počkáme na večer, až slunce zapadne a zkusíme to znovu. V sedm večer je slunce pryč ze stěny a jdeme na věc. Lezení je exkluzivní a exponované. Spáry a kouty, pořád nahoru a pořád pěkně zvostra. Žula parádní až do předposlední délky, kde je najednou spousta lišejníku. Přijde nám to o dost těžší než Permit. V šest ráno jsme na vrchu, výhled rozhodně  stojí za tu noční šichtu.

.

Meraflestinden

 

 

Storpillaren

 

 Přesuneme se busem na ostrov  Austvagoy, cílem je největší stěna na ostrově- Vagakallen. Myslíme si na cestu Storm Pillar, ale po přečtení  popisu v průvodci trochu ubereme nadšení. Cesta má dva přelezy a nejspíš bychom to nevylezli. Sázíme na jistotu a volíme cestu v pravé části pilíře, Storpillaren, Norských 7, šestnáct délek. Ráno do stěny svítí slunce, takže nastoupíme až dopoledne. Cesta vede logickou linií, spárami a kouty. Žula je vynikající, pevná a čistá bez lišejníku. Prvních deset délek je celkem těžké lezení. S každou vylezenou délkou se mění výhled do kraje, a že je na co koukat.

Před pátou ranní jsme konečně na vršku. Věta „Na snídani jsme doma u stanu“ nám následujících sedm hodin přijde trochu nevhodně zvolená. Cesta dolů se nám trochu protáhla. Spousta slézání, trochu bloudění, dvě slanění v lese a cesta po břehu zpátky do tábora. Od stanu ke stanu 27 hodin nonstop akce, kdy jsme se ani chvilku nenudili. Tohle prostě nezapomenete.

Na Lofoty jsme vyrazili 2.7.2014 s návratem 16.7. V tuto dobu je tzv. Polární den, kdy slunce nezapadá za obzor a je stále vidět. To jsme celkem uvítali- bylo překvapivě horko a tak se dalo lézt v noci.

Na závěr tedy malá rekapitulace toho, co se vylezlo:

„Permit to Asgard“ na Breiflogtinden. Klasifikace  7,  600m

„Borr i Bekmortna“ na Meraflestinden. Klas. 7,  500m

„Storpillaren“ na Vagakallen. Klas. 7,  700m

Klasifikace  je norská (Nor), tedy zhruba o půl stupeň těžší než UIAA, používaná u nás na nepískovcových skalách. Náš výkon rozhodně není nic světového, nicméně všechny tři cesty jsou hodnotné výstupy, přelezy prvních dvou cest byly nejspíš do deseti opakování od prvovýstupu, ale v Norsku nikdy nevíte.

Děkujeme oddílu TJ Slovan za podporu

 

Radek Pošta a Tomáš Lukě, hrdí členové TJ Slovan Karlovy Vary.

Hoře Zdar!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

STĚNA Dr. D. Bechera

Nová stěna se pilně buduje ve sklepních prostorech správní budovy TJ Slovan na ulici Dr. D. Bechera. Začali jsme už s navěšováním desek na hlavní stěně, dětská stěna je už hotová. Brigády jsou většinou út a čt kolem 18.00 takže kdo má čas a chuť pomoct tak doražte. Klíče mam zatim Já, Vojta, Bláža, Pošťák, Jarda takže zájemci volat někomu z nás, číslo na mě 728 144 200. Je tam práce pro každýho chlapi věšet desky a ženský můžou čistit chyty ocel kartáče tam dodam, až navěsíme desky bude velkej úklid.

Matěj


Fotografie bez názvu
Fotografie bez názvu
Fotografie bez názvu

© 2012 - 2018 TJ Slovan Karlovy Vary

Logo TJ SLOVAN KARLOVY VARY

Počítadlo přístupů